Jaroslava Votrubová
1951 – narozena v Chebu, born in Cheb
VZDĚLÁNÍ, EDUCATION
1970 – 1972 – SOŠV, Hollarovo nám. Praha, Secondary art school, Hollarka. Prague
1973 –1979 – Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze,
(prof. St. Libenský), University of Applied Arts in Prague (prof. St. Libenský)
1972 –1988 - Designerka Sklárny Kavalier Sázava, designer of Kavalier Glassworks, Sázava
1988 – 2007 – ve svobodném povolání, self-employed
2007 - 2018 učila výtvarné předměty na uměleckých školách v Praze, she taught visual arts subjects at art schools in Prague
Ryté přejímané sklo - litofanie
Rytí skla je stará technologie známá již v antice. V Čechách se rytina na skle objevuje za vlády Rudolfa II. V této době, díky zájmu císaře se zde daří vyrobit čisté křišťálové sklo, na které se začíná rýt. Vlastnit rytou sklenici nebo destičku, stejně jako broušený a rytý křišťál zůstává dlouho výsadou jen těch nejmajetnějších. Během věků se pak toto řemeslo v Čechách významně rozvinulo.
Ploché přejímané sklo (katedrální) je zhotovené starou technologií, stejnou jako u velmi starých okenních skel, rozbalováním válce do plochy. Navíc je přidána barevná vrstvička. Barva se nabere na základní baňku z čirého skla a toto se fouká do velkých válcových forem. Válce se rozříznou, natáhnou do plochy a uhladí. Rytina vzniká odbrušováním barevné skleněné vrstvy pomocí koleček. Kolečka jsou nanýtována na výměnných hřídelkách. Rytině na přejímaném skle se též říká litofanie.
Od designu k imaginacím
V životě jsem se zabývala mnohým, začalo to designem pro Sklárny Kavalier.
Od roku 1984 jsme spolu s manželem vytvářeli závěsné skleněné plastiky - balony, vzducholodě a ponorky.
Už od školy jsem se občas věnovala grafice a to mi pomohlo postupně objevit možnosti, které nabízí skleněná rytina. Můj muž mne zásoboval skleněnými těžítky a já na ně ryla rytiny. Od velmi jednoduchých k stále složitějším. Bylo jich mnoho a pak přišel moment, kdy mi to přestalo stačit a ledovou krásu jsem vyměnila za barvy. Náměty mohly být víc imaginativní - snové a zafungovaly i jako arteterapie. Vždycky jsem se zajímala o poznávání světa a najednou jsem měla způsob, pravda trochu pitoreskní, jak zachycovat rozmanité vztahy, jak se dobrat k základům vizuální komunikace. Vždycky mne fascinovalo poznávání světa a zajímala jsem se o popularizace vědy, proto nebyl problém dostat se od psychologie a vizuální komunikace k hledání zákonitostí uspořádávání, které je aktuálním tématem mnoha současných vědních oborů.