Proč si myslím, že je důležité o tomhle všem přemýšlet a psát?
Současná proměna?
V současnosti jako lidstvo vedeme ohromnou bitvu o pochopení sebe sama a nezničení se. Probírání témat lidské psychiky probíhá neustále. Zkoumání přírody může také pomoci. Je natočeno spousta dokumentů o chování zvířat, srovnává se lidské chování s chováním ostatních primátů. Potřebujeme si uvědomit, jak to funguje, jaká jsou v tom tajemství. Další důležité téma je komunikace.
V komunikaci nejde jen o myšlenky. Je tu výměna a spolupráce, dochází ke vzniku nového. Dochází k uspořádávání hmotných i nehmotných struktur. Uspořádávají se stavby i knihy! Z úhlu tohoto pohledu je umění komunikací, která zahrnuje a zprostředkovává nejen myšlenky, ale i prožitky a požitky. Dokonce bez prožitků a požitků to není umění. Umožňuje nám komunikovat i napříč časem, zanechat zprávu, anebo si ji přečíst. A nesmíme zapomenout ani na nejvíce využívaná umění, komunikující s našimi chuťovými buňkami, a dokonce i se zažíváním, jsou to umění kuchařské a umění pekařské!
Vícevrstvá sdělení poskytující propojení někdy velmi mnoha vrstev. Jako autorka si myslím, že je fajn, když to má i složitější, nežli mravenčí myšlenku! Ale moje chuťové buňky na tom netrvají!
Nastává i velká proměna myšlení. Mění se základní přístupy. Už ne od hmoty a jejích vlastností, ale od procesů a jimi utvářených programových celků. Vím, že současní studenti na to dobře slyší. Mládež, která si umí najít pohádku na počítači dřív, nežli se naučí číst, si instinktivně uvědomuje existenci programů. Velikou roli v tom hraje uspořádávání. Funguje u hmotných i nehmotných struktur, jako je například stavebnictví a architektura, na jedné straně, a jazyk a jeho gramatika na straně druhé. Na tom všem, a ještě na dalších věcech se pracuje pomocí estetického cítění. Domnívám se, že estetické cítění je naším smyslem pro uspořádávání. Patří do něj ovšem i matematika a gramatika, to vše se váže k různým druhům umění, a nejen k umění. Vše se podílí na naší vzájemné komunikaci. Bez uspořádávání není jen komunikace, ale asi vůbec nic z našeho světa. Umění ve všech svých oborech dělá to, že propojuje naše vnější a také vnitřní světy, komunikuje o prožitcích, o náladách, tvarových zkušenostech, o pohybu, prostě dotýká se všech našich zkušeností. To základní v této komunikaci sice není rozum, ale když se přidá, dá tomu další specificky lidský rozměr.