JAROSLAVA VOTRUBOVÁ 

Skleněná rytina a tvůrčí proces

Tvůrčí proces mne zaujal už na vysoké škole, probírali jsme ho v pedagogice. Myslela jsem si, že když o tom budu vědět víc, tak mi to pomůže v mé vlastní tvorbě. Začínala jsem jako designérka výrobků Skláren Kavalier a.s. Tady šlo o jeho nejznámější podoby a využití. Ale až s vlastní volnou tvorbou, s figurálními rytinami na barevném přejímaném skle, které vyprávějí o našem člověčenství, jsem měla dost času si uvědomit, jakou velikou roli hraje tvůrčí proces ve vizuální i jiné umělecké komunikaci.

Rytí skla je v podstatě meditační záležitost. Před vámi se točí kolečko a jde o setinky milimetru, takže člověk málem ani nedýchá a jak víme nejen výrazně zvýšená ventilace, ale i zadržování dechu vedou ke změnám vnímání. Také sám úžas navozuje zadržení dechu, prostě úžasem skoro nedýchám.

Umělecká tvorba je hrou a hledáním - formy, obsahu a toho jak forma souvisí s obsahem. A nejen to, je i ponorem do zkušeností Života v nás uložených.

Zkouším, jak různé barvy, rytmus a geometrické vztahy souvisí s vyjádřením pocitů a nálad. V psychologii existuje spousta dalších zajímavých teorií, některé se velice dobře doplňují. Lze složit něco jako mapu lidského nitra nebo spíš mapa prožitkových zkušeností, ke kterým se váží příslušné tělesné stavy. Když to zjednoduším a použiji umělecké zkušenosti s formou, tak by na směrové růžici této mapy nejspíš stálo:

• statické uvolnění
• statické napětí
• dynamické napětí
• dynamické uvolnění

Pro porozumění, je nejlépe si představit, že máte zatančit na hudbu těchto charakteristik.

Časem, jsem přišla na to, že jde o stejná naladění, která zažíváme při tvoření. Že se střídá snově imaginativní statické uvolnění, statické napětí během inkubace, kdy je rozhodně lepší nechat záměr dozrát mimo naše vědomí a doufat, že (jako mnohokrát před tím) se sám od sebe vynoří nápad a odstartuje dynamickou realizační část. Když se vrhnete do projektu s veškerou svou silou, nejste dostatečně soudní. Teprve uvolnění po dokončení a odstup umožní zhodnotit a často i nastartovat další představy. Náš postoj k světu je v pozadí, je za naším prožitkem a bez zachycení prožitku nelze umělecky tvořit. Když chcete obrazově vyjádřit část lidské tvořivé cesty, tak se vizuální forma přirozeně nastaví k sdělování právě těchto naladění, ne náhodou se podobají čtyřem dávným charakteristikám psychických typů – flegmatik, melancholik, cholerik a sangvinik. Výklady světa se v čase lidí proměňují podle toho, k čemu jsme došli, či kde jsme uvízli. Snový jazyk se vyvíjí jen velmi postupně, právě odtud pocházejí dávné inspirace, stejně jako ty dnešní. I uvíznutí v procesu hrají důležitou roli! V mé práci jde o praktické hledání vztahů přostřednictvím vytvořených děl, i toho co nám brání se tvořivě vyjádřit.  Jsme zapojeni do mnoha dějů, objevují se vzpomínky, srovnání s předchozími tvůrčími počiny v oboru i napříč životem. V tom velikém chaosu je zároveň struktura tvoření, která obsahuje dynamické zpětné vazby (pozitivní i negativní), a která je nejspíš tím hlavním, co umožňuje samostatné rozhodování a nasměrování. Zároveň propojuje rozum s city.

Téma tvůrčího procesu mne doprovází od mládí. Pokouším se ho zachytit i jako programovou strukturu.

Věřím, že praktické propojování znalostí mnoha oddělených bloků vědomostí do jednoho celku mohou zprostředkovat umělci. Cítím tu příležitost především pro architekty a designery. 

Více o tvůrčím procesu naleznete na stránce texty, je tam i kniha „Tvůrčí proces jako živý program v nás“.

Hra s lidským nitrem má i mnohá tajná dvířka plná magických zkušeností, o to úžasnější je to cesta. City, mezilidské vztahy, komunikační gesta, vzorce chování, výrazy tváří, výrazy masek. Kompoziční a rytmické zákonitosti k vyvolání nálady, sdělování pomocí přelaďování, geometrie v základech zpracovávání vizuálních vjemů. Je to úžasná inspirační oblast aktuálně objevovaná všemi možnými cestami. Doufám, že se ve svém hledání dotknu alespoň některých souvislostí a že použiji alespoň pár zákonitostí pro pocit být při tom, pro hlubší porozumění sobě i světu.